Staří páni Slovanu Záblatí

Od víkendu poprchávalo a leckdo si mohl myslet, že staří páni zruší páteční zápas. Ve skutečnosti byl deštík domluvený předem, protože ještě nemáme v provozu zavlažovací zařízení. A od čtvrtku se počasí výrazně zlepšilo. Všechno bylo opět načasované tak, aby měli staří páni ideální podmínky.       Předem se omluvil Roman Dworník, který absolvoval drobnou operaci krční páteře. Aspoň takhle to podává. Někteří kamarádi se netají podezřením, že šel na plastiku kolen, aby mohl provádět ještě hodnotnější taneční kreace. Ať je to jak chce, lékaři to podcenili, protože mu poškodili nějakou cévku. Nevím, co se dělo na pooperační konferenci, ale primář by měl přijít na naší pozápasovou konferenci a koupit po štamprli.

Ještě, než jsme shodili civil, vytáhl Pepa láhev kalvadosu. Mysleli jsme, že je to u příležitosti oholení, ale pak jsme zjistili, že měl ve středu svátek. Každopádně jsme ho měli problém poznat, protože během týdne prodělal změnu z Ježíše Krista na dětskou prdelku.

Lumír ještě pořád léčí bolínku na holeni a tak dnes dorazil jako divák. Vzal s sebou ale celou rodinu, aby viděla, jak trpí.

Během rozcvičení se zašel Milan vyčůrat tradičně k výběhu koní, aby měli o čem přemýšlet. Stáli tam pak se svěšenými hlavami ještě dvacet minut.

Sestavy dnes vytvořili dva nejmladší hráči. Vzhledem k lichému počtu hráčů bylo rozhodnuto, že oslavenec Milan odehraje každý poločas za jiné mužstvo, aby mohl nakonec říct, že vyhrál.

Převaha hráče byla znát, ačkoliv první poločas vyhrálo početnější mužstvo jenom o jeden gól, 5:4. Druhý poločas měl úplně jiný spád a starší pomalu ale jistě spěli k výhře 10:6. Hattricky dnes předvedli Jenda a Petr Václavík. Oslavenec dal dva banány.

Zajímavé momenty tradičně shrnu v odrážkách:

·        nevím, jestli to způsobil Pepův uvítací drink nebo dneska většina hráčů neměla svůj den, ale na obou stranách byly k vidění nepřesnosti jak na Bazalech.

·        Rosťa byl celý zápas drzý na starší protihráče (konkrétně hlavně na mě). Z uctivého mladého muže nám před očima tchána nekontrolovaně vyrůstá mladý grázl. Nevím, kde to okoukal.

·       Krásným volejem se předvedl Marek. Bohužel mu nesednul tak, jak by si představoval a tak místo ohrožení soupeřovy branky vysunul do brejku soupeřova útočníka

·        Jendovi při jednom z útoku při finální nahrávce odskočil míč a tak místo nahrávky na volného spoluhráče omylem a k překvapení všech zavěsil holení druhé nohy gól. Posléze byla celá akce pojmenována „záblatský blafák“

·        Rosťa se přiznal, že dříve hrával jako o život, kdežto teď už jenom proto, aby přežil

·       v závěru zápasu už mladším došly síly a tak starší nejednou útočili ve třech na jednoho. Občas jsem měl příležitost být tím „jedním“ já a než jsem zjistil, kde skončil míč, už jsem obvykle ležel na zemi a tahal ho ze sítě. To jsem naposledy zažil na kolotoči při dolnolutyňské pouti.

Po zápase v koupelně Rosťa zjistil, že zapomněl sprcháč. Nevím, kde našel tolik odvahy, ale o půjčení požádal mě. Po všech nepatřičných poznámkách během zápasu to bylo hodně odvážné – nedostal ani kapku!

Po zápase připravil Milan oslavu šedesátin. Kromě hráčů ještě přijali pozvání zraněný Lumír, marodující Pepík a Jarda, zaneprázdněný Ofo a předseda klubu. Milanovi jsme hromadně pogratulovali a předali dárek – knihu. Ten to komentoval slovy, že přesně takou si vždycky přál a že ji bude mít na záchodě. To je pocta. Taky tam mám ty nejlepší kousky.

K průběhu večera taky přidám několik odrážek:

·        Lumír se pochlubil, že za staré pány už nastřílel 137 gólů. Předseda mu oponoval, že si z jeho hráčské kariéry pamatuje jenom jeden,

·       podával se výborný gulášek. Rosťa, poté co dojedl poslední lžíci, přišel s poznámkou, že ta rajská byla fakt dobrá. Asi se budeme muset přeptat manželky, jak to mají doma s jídlem,

·        Tono se přiznal, že už vlastní český pas a tak je vlastně Čehúň tělem i duší,

·        Pepa zavzpomínal na své vnuky – fotbalové naděje – a naučil nás několik moderních pohádek, které jim sám před usnutím vypráví. Akorát neupřesnil, kdo usne dřív,

·        Rosťa nás seznámil se svým způsobem relaxace. Rád prý mění prostředí. Když to nejde jinak, tak aspoň vedlejší vchod do paneláku,

·        co se týká zdraví, dnes nikdo v hospodě o své nemusel mít strach, protože u vedlejšího stolu seděl ředitel nemocnice. Z Ordinace v Růžové zahradě jsme zvyklí na všechno, ale když na nás ředitel sundal kalhoty, byli jsme překvapení. To by Kanyza nikdy neudělal.